Autobus smrti: 40 rukojmích v rukou teroristů na československé hranici!

23. května roku 1978 se stalo něco, co socialistické Československo ještě nezažilo. Trojice bratranců Barešových přepadla školní autobus s 39 žáky z gymnázia Říčany a tímto způsobem si chtěla vynutit průjezd do západního Německa. Po vyjednávání a propuštění všech studentů došlo na přechodu Pomezí nad Ohří k přestřelce, při které zemřel řidič autobusu a jeden z pachatelů Milan Bareš. Zbylí dva únosci byli zadrženi a odsouzeni k nejtěžším trestům.

Před čtyřiceti lety došlo v Československu k události dosud nevídané. Tři muži s pestrou kriminální minulostí unesli školní autobus s 39 žáky říčanského gymnázia a pokusili se dostat do západního Německa. Šlo o bratrance Milana, Roberta a Václava Bareše, kteří se živili u kolotočů a postupem času získávali pověst obzvlášť nebezpečných recidivistů.

Milan měl právě 23. května nastoupit k výkonu svého čtvrtého trestu. Jenomže všichni tři se rozhodli, že zůstanou pospolu za každou cenu. „Ale aby nám to vyšlo, musíme pryč, do svobodného světa. Už jsme o tom mluvili mockrát, ale teď, když to mělo na Milana zase spadnout, jsme se rozhodli, že už nic odkládat nebudeme,“ řekl později u výslechu Robert Bareš.

Celá jejich akce začala vyloupením hájovny, nedaleko Sokolova, kde si opatřili zbraně, a poté navštívili autokempink u přehrady Jesenice, nedaleko Chebu.

Milan s Robertem se procházeli kolem dřevěné budovy místní vyhlášené rybí restaurace a přemýšleli, kdo z lidí kolem, turistů i místních, by se dal nejsnáze unést. Uvažovali o postarším německém manželském páru, který přerovnával nákup v kufru svého volkswagenu, a možná by se o to i pokusili, kdyby osud nerozhodl jinak. Ze silnice do kempu odbočil červenožlutý autobus naložený studenty, kteří byli na školním výletě. “Ty vole, to je vono,“ vyhrkl Robert celý rozrušený. „Ty uděláme!“ rozhodl.

Trojice bratranců neváhala. Ve chvíli, kdy se pedagogický dozor vydal do kempu domlouvat ubytování, všichni tři, s kulovnicemi v rukou, vtrhli do autobusu. Jeden z nich pro větší důraz a efekt vypálil do vzduchu pár ran. Vyděšenou omladinu (jednalo se o žáky třetího ročníku gymnázia z Říčan u Prahy) zahnali do zadní části autobusu. Několika dívkám pak přikázali posadit se na přední sedadla, vedle nich a řidiče. Plnily tak funkci živých štítů.

U nedaleké benzinové stanice stojící na křižovatce zvané Ypsilonka pak vysadili prvního studenta. Ten bledý hrůzou vyřídil pumpařovi, že musí vzkázat policii, aby uvolnila hraniční přechod v Pomezí. Jinak prý únosci všechny rukojmí postupně postřílejí.

Po příjezdu na liduprázdný hraniční přechod začala několikahodinová jednání s únosci. Během nich byli v celém okolí připraveni zasáhnout pečlivě maskovaní pohraničníci. Situace v autobuse se mezitím vyhrotila, když několika dívkám povolily nervy a při hysterickém záchvatu se úplně zhroutily. Barešovi je poté propustili a spolu s nimi i několik dalších studentů.

Dobré dvě desítky jich ale stále měli ve své moci a nadále trvali na nekompromisním požadavku: „Buď nás pustíte dál, nebo začneme zabíjet rukojmí“. Vyjednávání tak pokračovalo a s únosci se začalo smlouvat. Dostali návrh: “Otevřeme vám závoru, pustíme vás dál a vy za odměnu propustíte děti. Řidiči, který zůstane vaším jediným rukojmím, se nic nestane.”

Dohoda byla uzavřena, rukojmí propuštěni, závora otevřena a autobus se krokem šinul dál. Únosci se usmívali a byli nepochybně přesvědčeni, že jsou již v západním Německu. Zřejmě vůbec netušili, že za závorou se nachází ještě rozlehlá část československého státního území a že pohraničníci je nechtějí pustit přes hranice za žádnou cenu. Rozkaz se totiž nezměnil. „Únosci nesmí projít! Za žádnou cenu!“ Jak události poté ukázaly, ani za cenu lidského života.

Proti autobusu se náhle vyřítil obrněný transportér s výzvou pohraničníků, aby se vzdali. Řidič musel zastavit a v nastalém zmatku se strhla divoká přestřelka. Autobus zasypala smršť kulek, celkem bylo vystřeleno přes tisíc nábojů. Střelbu nepřežil řidič a únosce Milan Bareš. Vojáci byli odhodláni zastavit únosce stůj co stůj a měli dokonce nachystanou i protitankovou střelu. Tu však nakonec nemuseli použít, zbylé muže zpacifikovali i bez ní.

Proces s únosci následoval brzy po incidentu a skončil exemplárními tresty. V září 1978 plzeňský krajský soud vynesl za obecné ohrožení a další trestné činy rozsudek smrti nad Robertem Barešem, který byl vykonán 6. prosince 1979. Václava Bareše soud poslal na 25 let do vězení.

Případ byl výjimečný také tím, že pohraničníci bez skrupulí obětovali život nevinného řidiče autobusu.

zdroj: http://extrastory.cz/autobus-smrti-40-rukojmich-v-rukou-teroristu-na-ceskoslovenske-hranici.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: