Home » Společnost » Ilona Švihlíková: Inflace jako velká záhada

Ilona Švihlíková: Inflace jako velká záhada

Daniel Tarullo, který pracoval pro americkou centrální banku, nedávno prohlásil, že FED nemá žádnou spolehlivou teorii inflace. A nynější šéfka FEDu Janet Yellenová zase řekla, že letošní inflace pro ni zůstává záhadou. Silná slova od těch, u kterých bychom očekávali, že se budou v otázce inflace orientovat více než jiní. Ale není divu. Nejen v kruzích centrálních bankéřů už totiž delší dobu panují pochyby o tom, zda funguje jeden z klíčových nástrojů pro monetární politiku – Philipsova křivka.

Daniel Tarullo, který pracoval pro americkou centrální banku, nedávno prohlásil, že FED nemá žádnou spolehlivou teorii inflace. A nynější šéfka FEDu Janet Yellenová zase řekla, že letošní inflace pro ni zůstává záhadou. Silná slova od těch, u kterých bychom očekávali, že se budou v otázce inflace orientovat více než jiní. Ale není divu. Nejen v kruzích centrálních bankéřů už totiž delší dobu panují pochyby o tom, zda funguje jeden z klíčových nástrojů pro monetární politiku – Philipsova křivka.
Philipsova křivka, kromě toho, že ji najdeme v každé učebnici makroekonomie a studenti se s ní seznámí už na bakalářském stupni, představuje pro centrální bankéře jeden z pilířů pro rozhodování o navýšení či snížení úrokových sazeb. Jenže se zdá, že spojení mezi inflací a nezaměstnaností buď jaksi zmizelo (k čemuž se někteří ekonomové kloní), nebo je zakryto kombinací důležitých faktorů, které ovlivňují jak nezaměstnanost, tak inflaci. Každopádně je to projev dalšího zpochybňování modelů, které byly přijímány jako samozřejmý opěrný bod pro formulování politiky centrálních bank.

Tarullo šel asi nejdál. Financial Times informovaly, že se prostě domnívá, že „nevíme, co inflaci pohání“. Věřit podle něj v koncepty jako je „přirozená míra nezaměstnanosti“ je paradoxní víra. Podle Tarulla (a nejen podle něj) je jasné, že v USA jsou tlaky na pokles inflace směrem dolů i za situace velmi nízké nezaměstnanosti.

Ale abychom nezůstali jen v amerických lesích a hájích, problém s Philipsovou křivkou má i Evropská centrální banka. Mimo jiné sáhla k tomu, že se začala dívat za klasickou míru nezaměstnanosti, což ji dokonce vedlo k tomu zdůraznit, že na trhu práce jsou stále problémy – například ve formě nedobrovolných částečných úvazků. Což je argument, kterým se hojně operuje i v USA. I proto například Draghi ve svém projevu, který se celý točí kolem inflace a jejích makroekonomických souvislostí, zdůraznil nutnost „správného pohledu“ na trh práce.

Janet Yellenová, která je na odchodu z pozice guvernérky FEDu, tak razantní nebyla. Starost jí očividně dělá tento rok, kdy je pro ni inflace „záhadou“, jak se vyjádřila. Nízká inflace v letech 2014-2016 byla podle ní způsobena vysokou nezaměstnanosti, poklesem cen ropy a také apreciací dolaru. Takže inflace byla nižší, než by si centrální bankéři přáli, ale aspoň dokázali pochopit, proč je nižší. Nyní vysvětlení chybí. Některé specifické faktory tlačí na pokles cen (hovoříme-li konkrétně o USA), ale je možné, že je tu i něco endemického, říká Yellenová.

Je potřeba znovu zdůraznit, že se nejedná o jakousi akademickou debatu. Problém dlouhodobě nízké inflace může vést k omezení manévrovacího prostoru pro centrální banky v případě nějaké další krize, varuje Yellenová. Ona sama považuje například vrchol sazeb kolem 2 % za velmi nebezpečný stav.

Na problematiku Philipsovky křivky se podíval podrobněji i Gavyn Davies z Financial Times. On sám se domnívá, že nikam nezmizela, ale „schovává se“ za celou řadu změn, které postihly trh práce, demografický vývoj, ale i tvorbu cen.

První téma je podobné jako u Draghiho a Yellenové. Neboli, měříme správně nezaměstnanost a inflaci? Nízké mzdy mohou být podle Daviese dány také tím, kdo z trhu práce odchází a kdo na něj přichází. Nedostatečná vazba křivky, která podle řady kritiků buď neexistuje, nebo se zploštila tak, že nedává smysl, může být dána i tím, že přirozená míra nezaměstnanosti je jaksi nejistá. A působí zde samozřejmě demografie, ve vyspělých zemích zaznamenáváme stárnutí společností.

Dalším faktorem jsou globální vlivy. Nejen v oblasti cen (propojení euro – dolar), ale i v oblasti trhu práce. Konkurence na trhu práce má v některých segmentech globální charakter a roli Číny nelze v tomto ohledu podceňovat.

I když Davies nabízí značný analytický materiál se spoustou studií k dalšímu nastudování (například právě studie MMF k propojení trhů i v oblasti práce), stále je tu víc otázek než odpovědí.

Roli hraje ropa a pokles importních cen, strukturální šoky budou mít jistě vazbu na technologický pokrok v našich ekonomikách. Zcela zahrnuta do toho, jak statistiky zachycují svět, ale není například digitalizace – což by mohlo být jedním z vysvětlení například nízkého růstu produktivity práce.

Davies jde dál a zpochybňuje, koneckonců i jako Tarullo, inflační očekávání. Víme skutečně, jak se formují? Jaké faktory na ně působí, co když některé očekávání domácností vnímají silněji, než jiné? Davies nabízí hypotézu, že právě snížení očekávané inflace může vysvětlit, proč je inflace nízká i za situace nízké nezaměstnanosti (a to zřejmě i nižší než je „přirozená míra“ nezaměstnanosti, pokud tedy tento pohled akceptujete). Jenže pokles inflačních očekávání dokáže takříkajíc „zařídit“ už Friedmanovo-Phelpsova verze Philipsovy křivky, která právě inflační očekávání rozpracovala.

Davies také shrnuje malou „anketu“ mezi ekonomy a centrálními bankéři, která vůbec nedopadla jasně a ukázala, jaké pochybnosti panují ohledně zásadního opěrného bodu monetární politiky. Davies a mnozí další neochvějně věří, že Philipsova křivka existuje, jen se „schovává.“ Část ekonomů má pochybnosti o jejím sklonu (tedy: co když je inflacepoháněna něčím jiným, než nezaměstnaností – a jsme zase u Tarulla a jeho motorů inflace). A třetí skupina, v níž byl například Summer, byla už zcela skeptická, k čemuž jí stačil příklad Japonska, země s velmi nízkou nezaměstnaností a dlouhodobými deflačními sklony.

Tarullo ovšem debatu o ne/platnosti Philipsovy křivky vítá, domnívá se, že je velmi dobré nechat zaznít různé názory na to, co vlastně inflaci pohání. V tom ho podpořila i Yellenová, když uvedla, že je potřeba mít otevřenou mysl a nemyslet si, že někdo má monopol na pravdu. Zlatá slova. Kéž by se toto projevilo i v našich ekonomických sférách a také na ekonomických univerzitách. Je to potřeba.

zdroj: https://www.euro.cz/blogy/inflace-philipsova-krivka-svihlikova-1384841

More 394 posts in Společnost
Recommended for you
Necelý rok je našemu novému projektu pro rodiny mladších pacientek – Říct to dětem.

Jeho vzniku předcházel průzkum mezi zdravými ženami, matkami různě starých dětí. Zajímalo nás, kdy a...