Jana Maláčová pro Respekt: „Nedovolím tupé škrty“

S ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou o problémech, které nezmizí, a o tom, že emancipované ženy prospívají mužům.

* Ministryní jste se stala nečekaně poté, co váš stranický kolega Petr Krčál rezignoval po třech týdnech na ministerském postu kvůli opsané bakalářské práci. Co vám probíhalo hlavou, když jste nabídku dostala?
Mně to ten den bylo naznačeno už ráno, tušila jsem to. Bylo mi řečeno, že jsem jedním ze dvou jmen, která padají. Pak jsem tu nabídku dostala oficiálně.

* Jak se taková nabídka dostává oficiálně?
To si vás zavolají. Pan předseda Hamáček si mě zavolal do Lidového domu, vysvětlil mi situaci a zeptal se, zda bych chtěla být ministryní práce a sociálních věcí.

* Co rozhodlo o tom, že jste nabídku přijala? Určitě jste zvažovala pro a proti.
Člověk je překvapený, to je první pocit. Co se týče proti, je to určitě obrovská změna, zásah do soukromého života. Na druhou stranu jsem měla poměrně jasnou představu, jaké problémy tu panují, přemýšlela jsem, do jaké míry jsou řešitelné, věci jsem chtěla měnit. To byl také důvod, proč jsem před deseti lety vstoupila do ČSSD. Měla jsem jasno i v tom, že po zhruba jedenácti letech už nechci být nadále úřednicí, zvažovala jsem změnu. A najednou přijde taková nabídka. Člověk zná problematiku, dlouhodobě si myslí, že by to dělal lépe. Tak jsem si řekla, že se budu muset asi předvést, budu si to muset zažít. Volala jsem manželovi, diskutovali jsme o tom, jestli to zvládneme. Reagoval velmi pozitivně a pak už to byla věc pouze mého zvažování.

* Ministerstvo znáte, byla jste ředitelkou odboru rodinné politiky a politiky stárnutí. Říkáte, že máte jasnou představu, jaké jsou jeho problémy. Jaké?
Není sekce, kde by nebyl nějaký systémový problém, který hoří. To je současný stav ministerstva. V devadesátých letech se vymyslel nějaký systém, který odpovídal tehdejšímu kontextu, a od té doby, mám pocit, se žádná systémová změna neudála, jen se to lepilo, podle toho, jaká přišla vláda. Nemáme zákon o sociálním bydlení, a do toho nám exploduje trh s byty. Obchod s chudobou je obrovský problém, ale bez sociálního bydlení ho nedokážeme vyřešit. Nemáme systémové financování sociálních služeb, a do toho demografický vývoj ukazuje, že zátěž bude ještě větší. Klesá porodnost a stárne populace, a všichni se shodnou, že je třeba důchodová reforma, ale nikdo neví, jak by měla probíhat. Potřebujeme dělat víc pro rodinné klima, a sněmovna zruší garanci mateřských škol pro dvouleté…

* Spolu s někdejší ministryní Michaelou Marksovou jste před pěti lety sepisovala desatero Oranžového klubu sociálnědemokratických žen. Jedním z jeho bodů, který tehdy rozbouřil vody, bylo povinné dělení rodičovské dovolené mezi otce a matku. Budete to prosazovat? Nebo stačí týdenní otcovská dovolená, která začala platit letos v únoru?
Nenapsali jsme povinné dělení, ale bylo to tak interpretováno. Podstatou je, že za dva až tři měsíce, kdy péči o dítě převezme druhý rodič, dostanou rodiny peníze navíc. Pokud tuto možnost nevyužijí, peníze propadnou. Funguje to v řadě evropských zemí, například v Německu. Je to věc, která pomáhá zapojovat otce do péče o dítě, a já ji podporuji. Ale rozumím kontextu, u nás bylo poměrně složité prosadit i týdenní otcovskou dovolenou. Teď bych to nechala sednout. Co rodinám a postavení žen pomůže víc, je předškolní péče. Soukromá zařízení stojí od osmi do dvanácti tisíc korun a to si většina rodin nemůže dovolit. Víc než polovina žen končí po rodičovské na úřadech práce. Letos začne platit garance státní školky pro tříleté.

* Budete prosazovat povinnost obcí zajistit místo i pro dvouleté děti?
Myslím, že po zrušení sněmovnou je tato možnost již vyčerpaná. Za ministerstvo budeme na podzim navrhovat systém financování dětských skupin ze státního rozpočtu, dnes jsou dotované z Evropského sociálního fondu. Máme jich asi osm set a myslím, že další budou růst jak houby po dešti. Na ministerstvu máme tři dětské skupiny a fungují skvěle, syn, kterému je tři a čtvrt roku, do jedné z nich chodí.

* Máte nějaké plány, které se týkají ohrožených dětí?
Za mě platí, že děti do tří let by neměly být v ústavech. Zároveň si však na základě zkušeností z minulých let uvědomuji, že to je věc, o které bych nerada slibovala, že ji obratem vyřeším.

* To znamená, že se nechystáte předložit novelu, jež by posílání malých dětí do ústavu zakázala?
V tuhle chvíli ne. Dneska jsme se dohodli, že na podzim uspořádáme s ministrem školství a zdravotnictví kulatý stůl, chci postupovat ve shodě, aby se hysterie kolem toho uklidnila.

* Dalším bolavým tématem je, že lidem, kteří potřebují celodenní pomoc – po úrazu, dětské mozkové obrně, rodičům dětí s poruchou autistického spektra a problémovým chováním –, státní příspěvek na péči nestačí. Hodláte jej zvýšit?
Prostor pro zvyšování vidím, o tom nemusíme debatovat. V tuto chvíli to ale neplánujeme; nechci se z toho vyvlíkat, ale podfinancované je v podstatě všechno. Zvažujeme navyšování životního minima, které nebylo valorizováno šest let. Jednáme o navyšování minimální mzdy a platů ve veřejné správě, důchody jsou kapitola sama pro sebe. Klíčová budou jednání o rozpočtu na příští rok, zatím jsme s ministryní financí ve velkém rozporu. K úvaze o zvýšení zmiňovaného příspěvku se vrátím na podzim.

* Co chcete a můžete prosadit, pokud jde o sociální bydlení? Jak se vám líbí představy ministerstva pro místní rozvoj, že nejlepší je postavit někde za městem státní ubytovny pro lidi, kteří jsou „beznadějní“?

Měli jsme k tomu včera na vládě víc než hodinovou debatu. Rozvinula se při příležitosti zprávy o plnění koncepce sociálního bydlení, poté kdy padla otázka – tak co tedy bude? S ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou jsem se potkala den poté, co jsem byla jmenována, a dohodly jsme se, že budeme spolupracovat. Pan premiér chtěl včera slyšet, zda ta spolupráce bude skutečně fungovat. Já pevně doufám, že ano, že se nám podaří rozplést, co se tu za třicet let naskládalo.

* Rozplést jak?
Mně se ten čistě investiční záměr ministerstva pro místní rozvoj samozřejmě nelíbí, situaci nevyřeší. Potřebujeme na to navázat sociální práci a také tomu přizpůsobit dávkový systém. A řešit situaci je v zájmu nás všech; ten problém nezmizí, bude se zvětšovat a bude mít dopad na politickou situaci v zemi, na posilování extremistických nálad. Další schůzku máme s ministryní příští týden, doufám, že se nám podaří dospět k nějakému řešení. Měli bychom debatovat o bydlení vůbec, začíná to být nedostupné luxusní zboží, ministerstvo pro místní rozvoj by mělo zabrat a předložit komplexnější návrh.

* Jak by tedy podle vás mělo sociální bydlení vypadat?
Za určitých podmínek by obec nebo stát měly poskytnout úměrné bydlení každému, kdo ho potřebuje. Uvědomuji si, že existují fámy o tom, jak se budou poskytovat byty zdarma všem, zejména těm nejvíce problémovým lidem. Ale pokud se má začít opravdu systémově řešit otázka sociálního začleňování, tak to musí probíhat obdobně jako v západní Evropě – musí se jednat o bydlení provázané s intenzivním úsilím sociálních pracovníků a musí na to být navázán dávkový systém. Představa, kterou měla paní exministryně Jaroslava Němcová, že se všem seberou dávky a pak se vyhodí na ulici, to opravdu nejde; v té velké skupině, která potřebuje sociální bydlení, jsou senioři, matky samoživitelky, zdravotně postižení. U nás se neustále argumentuje sociálně nepřizpůsobivými, ale já si myslím, že i ti a zejména jejich děti potřebují intervenci státu.

* Jak se vám tedy líbí například brněnský projekt Housing First, bydlení především?
Nevznikají ghetta, je to příkladná věc. Panu premiérovi jsem říkala, že si velmi cením spolupráce s brněnským primátorem Petrem Vokřálem z hnutí ANO a že hnutí má s těmito projekty dobrou zkušenost i v jiných městech – v Pardubicích, Ostravě. Tam všude vládnou představitelé hnutí ANO a měli bychom do těchto měst vyjet a podívat se, o co se jedná.

* Takže byste chtěla, aby něco jako brněnské Housing First fungovalo v celé republice?
Něco v tomhle duchu. ČSSD za to bude bojovat.

* Jaká je šance to prosadit?
Ty problémy nezmizí, budou se nabalovat jak sněhová koule. Politika zavírání očí a snaha získat politické body na zvyšování xenofobních rasistických nálad, to je velmi špatná cesta, která, jak jsem říkala, se může obrátit proti všem.

* Vy nesouhlasíte s výrazným posunutím hranice odchodu do důchodu, nicméně OECD doporučuje, aby se věk zvyšoval, protože peněz bude na důchodovém účtu chybět čím dál víc. Kde je hodláte vzít?
Ne všechno, co nám radí mezinárodní organizace, musí být vykonáno. Na důchodový systém ve srovnání s průměrem Evropské unie dáváme pořád málo, jsme na nějakých devíti procentech státního rozpočtu, průměr je dvanáct procent. Představa, že se do důchodového systému bude dávat stále stejně málo peněz a ono se to nějak udělá, není správná.

* To znamená, že chcete větší sociální odvody?
Tak to není. Musíme začít zvažovat jiný zdroj příjmů pro tuhle zásadní společenskou otázku.

* Jaký?
Velmi dobrý směr naznačila německá kancléřka Angela Merkel. Podle ní jedna z výzev a otázka spravedlnosti 21. století je například práce s daty. Pokud někdo bezplatně získá data a vytváří díky nim neuvěřitelný zisk, je otázkou sociální spravedlnosti začít s těmito enormními zisky pracovat, přerozdělit je a využít je ve prospěch společnosti.

* To znamená zdanit velké korporace v určitých odvětvích?
Do jisté míry. Návrh na zdanění technologických korporací vydala Evropská komise minulý rok, to ano. Ale Merkel měla na mysli nějakým způsobem zdanit proud dat jako takový, to, že něco získáte bezplatně a jednoduše z toho vytvoříte miliardové zisky. Pojďme problémy 21. století řešit postupy 21. století.

* Bývalý senátor Vladimír Dryml, dnes prezident organizace Senioři ČR, o vás řekl, že reprezentujete spíš feministické hnutí než zájmy českých seniorů. Odpověděla jste mu nějak?
Pan Dryml tu byl na setkání s proseniorskými organizacemi a vyříkali jsme si to. Myslím, že se tyto dvě role nevylučují.

* Jste feministka? A co to pro vás znamená?
Jsem a znamená to, že chci pro sebe stejné podmínky, jako mají muži. Když pan Dryml říká, že proto, že jsem feministka, nemohu hájit zájmy českých seniorů, je to protimluv. Nadpoloviční většina českých seniorů jsou ženy, ale hlavně, stavět proti sobě ženy a muže je velmi nešťastné. To, že ženy jsou emancipované a smýšlejí ve stejných kategoriích jako muži, je právě ve prospěch mužů.

* Jaký máte postoj k vládnutí ČSSD s hnutím ANO, hlasovala jste v celostranickém referendu pro?
Nehlasovala jsem, protože jsem nestihla dojet do Uherského Hradiště, kde jsem členkou. Ale hlasovala bych pro, cílem každé politické strany je prosazovat svůj program, a tohle je skvělá příležitost.

* Někteří sociální demokraté hlasovali proti s argumentem, že v menšině stejně nic prosadit nejde a premiér Andrej Babiš oponenty beztak převálcuje. Neměla jste z toho strach, když jste dostala nabídku dělat ministryni?
Nemám strach, jsem v sociální demokracii deset let a za tu dobu jsem ledasco zažila, jsem kovaná v takovém tom každodenním politickém životě. A funkce ředitelky odboru sice není v nejvyšších patrech, ale člověk si taky ledasčím projde.

* Do prvního konfliktu s vládními kolegy jste se dostala kvůli záměru ušetřit několik miliard na neziskových organizacích. Jak to probíhalo?
Debata o tom zazněla už na první vládě, které jsem se účastnila. Zdůraznila jsem, jaké neziskovky pod ministerstvo práce a sociálních věcí spadají – pečují o seniory, lidi se zdravotním postižením, poskytují hospicovou péči, pomáhají rodinám ve složitých situacích –, a chtěla jsem vědět, zda má ministerstvo financí představu, jaké to bude mít dopady, když jim sebere peníze. Zmínila jsem také, že veřejné služby realizované přes neziskový sektor – se spoustou dobrovolnických hodin – jsou mnohem levnější, než kdyby se tyto služby uskutečňovaly na tržním principu. Dala jsem si za cíl uhájit aspoň věci, které spadají do kompetence ministerstva práce. Šetřit se musí, ale nedovolím nějaké tupé škrty.

* A pokud k nim stejně dojde, co uděláte?
Udělám všechno pro to, aby nedošlo k porušení principu, že stát musí zajistit veřejné služby. Myslím, že argumenty jsou na naší straně, nemůžeme ubírat těm, kdo to nejvíc potřebují.

* Jakými lidmi se obklopíte, kdo budou vaši poradci?
Kolegy a kolegyně budu vybírat podle jejich odbornosti, politického citu a stejného ideologického smýšlení, tedy levicové. Chtěla bych se obklopit bývalými ministry práce a sociálních věcí – Vladimír Špidla, Zdeněk Škromach, Petr Šimerka, to jsou jména, která si dokážu představit.

zdroj: https://www.cssd.cz/media/cssd-v-mediich/j-malacova-pro-respekt-nedovolim-tupe-skrty/

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: