Kateřina Valachová: „Jak je to skutečně s příplatky za třídnictví“

Základním problémem, který brání zvýšení třídnických příplatků učitelům, není to, zda Poslanecká sněmovna zařadí nebo nezařadí na jednání novelu zákoníku práce (která zvýšení obsahuje). Tím problémem je rozpočet školství.

Pokud nebudou v rozpočtu peníze na alespoň slušné (o spravedlivých ani nemluvím) příplatky pro třídní učitele, tak přijetí zákona o jejich razantním zvýšení přinese oblíbenou hru na vyndavání peněz z jedné kapsy a strkání těch stejných peněz do kapsy druhé.

Vysvětlení je jednoduché. Představme si, že přijmeme zákon, podle kterého budou muset všichni třídní dostávat dva až tři tisíce korun. Když na tento účel nebudou v rozpočtu peníze navíc (není to málo, hovoříme cirka o dvou miliardách ročně), tak co se stane? VŠEM UČITELŮM zmizí osobní ohodnocení, které se přemístí k třídním do příplatku za třídnictví.

Učitelky a učitelé vědí, o čem mluvím. Takto to chodilo ve školství roky a roky. Hodně děr se podařilo zalepit v posledních čtyřech letech, ale financování škol stále není přímé, jasné a spravedlivé. Jistota, že tak zvané „zvýšené peníze“ najdou učitelky a učitelé také v peněženkách, tak ta stále neexistuje. To má zajistit až v současnosti zaváděná reforma financování škol prosazená ještě za mého působení na ministerstvu v roce 2017.

Zvýšit příplatky za třídnictví je správné, protože ty peníze si třídní učitelé plně zaslouží. Je to těžká práce a velká zodpovědnost, spousta administrativy a spousta povinností, ale také mimořádný vliv na výchovu žáků a studentů. Mimochodem – vsadím se, že naprostá většina z nás si nepamatuje přesně všechny své učitelky a učitele z mládí, ale prakticky všichni si vzpomeneme na své třídní. Někteří možná i ve zlém, ale to jen potvrzuje, co říkám.

Každá částka navíc ve prospěch třídnictví, jsou peníze vydané na dobrý účel. A už vůbec bych se nebránila tomu, aby příplatek za třídnictví vzrostl i nad deset procent tabulkového platu. Protože opakuji, že za tu práci a zodpovědnost by to alespoň začínalo být spravedlivé. Ale efekt přendávání peněz z kapsy do kapsy je ještě horší, než současný obvyklý příplatek kolem tří nebo pěti stovek.

O co dnes v oblasti učitelských platů jde? A proč neustále opakuji, že prioritně se musí zvyšovat tarifní mzdy?

Protože problém je v celkově nízké úrovni odměňování učitelů. Potřebujeme zásadně zvýšit celkovou hladinu platů v oboru na úroveň, která bude alespoň vzdáleně připomínat, že tato země je v OECD, že patří mezi nejrozvinutější státy světa. Proto nazvěme věci pravými jmény. Možná jsme automobilová velmoc a možná máme skvělé zdravotnictví a řadu dalších věcí, ale co se financování školství týká, tak jsme mezi těmi nejrozvinutějšími státy zemí zaostalou. Naše výdaje na školství jsou v OECD prakticky NEJNIŽŠÍ (počítáno procentem z HDP). Když jsem v době působení na ministerstvu s radostí oznamovala, že bylo dosaženo rekordních objemů rozpočtu MŠMT, byla to pravda. Ale ty rekordy jsme dosáhli co do absolutní výše rozpočtu v miliardách korun. Ale počítáno procenty HDP jsme na tom stále velmi špatně.

Což znamená, že nám ostatní vyspělé země ujíždějí.

Jedním z důvodů je i naše „šetření“ na třídních. A dalším, ještě větším, je celková nízká úroveň tarifních platů v oboru. Oproti zdravotníkům či policistům.

Politikaření a předhánění se politiků v tom, kdo učitelkám a učitelům přidá první či více, to nikam nevede. Za prvé je to předhánění na papíře a za druhé vždy přidáváme ze státního rozpočtu – pokladny nás všech. Když máme nízkou úroveň mezd celkově, je třeba od ledna přidat slíbených patnáct procent všem v tarifech. Když přidáme, jak to navrhuje MŠMT, deset procent do tarifů a pět do mimotarifních složek, tak se stane jednoduchá věc. Optimista řekne, že ředitelé dostanou možnost odměňovat více ty nejlepší učitele. Já jsem však poučený optimista se znalostí reálií, tedy zvláště v oblasti našeho školství pesimista, a proto říkám, že ředitelé nezískají žádný prostor pro vlastní rozhodnutí – ty peníze dají třídním učitelkám a učitelům, a těm, kteří vykonávají specializované činnosti a také nepedagogickým pracovníkům, aby je ve škole udrželi. Proč? No protože jinak jim tyto činnosti nebude chtít nikdo dělat. Na nějaké pečlivé vážení, zda má Alenka dostat o tolik a tolik více než Josef či Věra, na spravedlivé hodnocení (po kterém učitelky a učitelé právem volají), na to skutečně prostor nebude.

Jediným férovým řešením je dodržet slíbených patnáct procent zvýšení v tarifech a vedle toho přidat k navrhovaným penězům pro školství dalších několik miliard korun na to, aby bylo možné zvýšit příplatky za třídnictví a případně nejlépe ještě posílit objem peněz na mimotarifní složky platů.

A až tohle ve sněmovně všichni rozumní poslanci při projednávání rozpočtu podpoří (a věřím, že podpoří) a zajistíme tak krytí nových výdajů rozpočtem, nic nebude bránit ministerstvu školství zvýšit příplatky za třídnictví hned následující den na jednání vlády.

Je na nás, zda budeme více investovat do betonu nebo do vzdělání našich dětí. A ať se nepokouší „kázat“ tací, kteří nepustili, když vládli, školství ani korunu a udělali v něm „sekeru“ minimálně 100 miliard.

Nemohu si odpustit jednu poznámku. Kdyby v roce 2017 nebyla kvůli nátlaku pravicových aktivistů shozena ze stolu novela zákona o pedagogických pracovnících nazývaná kariérní řád, tak bychom nyní tento problém neřešili. Třídní by již dávno měli jisté příplatky alespoň od tisíce do 1500 korun měsíčně. Tehdy byl návrh PLNĚ rozpočtově pokryt, samozřejmě jsem ty peníze na vládě prosadila. Docela by mne zajímalo, kde skončily. Ve školství to „přes velké sliby v médiích“ nebylo.

Čímž k tomu dodatečně oněm aktivistům „gratuluji“. Jen do tohoto dne připravili učitele o nějakou tu miliardu ve výplatách.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: