Home » Společnost » Německý magazín Beat udělal po promo vystoupení Depeche Mode v březnu 2017 v Berlíně rozhovor s Andy Fletcherem

Německý magazín Beat udělal po promo vystoupení Depeche Mode v březnu 2017 v Berlíně rozhovor s Andy Fletcherem

Německý magazín Beat zveřejnil rozhovor s Andym Fletcherem, který vznikl těsně po promo vystoupení kapely v Berlíně.

Včera jste odehráli, na vaše poměry doslova intimní koncert, který byl exkluzivně vysílán do celého světa. Jaké to pro vás bylo, „vrátit“ se ze stadionu do malého prostoru?

Fletch: V ranních dobách naší kariéry jsme hráli hodně po klubech a hospůdkách. V minulosti jsme také upřednostňovali takové malé koncerty, na zahřátí před turné. Ale ten prostor v Berlíně byl fantastický. Jediný rozdíl byl v tom, že publikum bylo kompletně celé osvětleno kvůli filmování. Takže každého v publiku bylo v podstatě vidět. Ale užili jsme si to.

Rovněž jste prezentovali několik skladeb z nového alba „Spirit“, jenž, v porovnání s posledními vašimi Alba, vyznívá trochu temněji a experimentálněji. Jde o záměrný vývoj?

Fletch: Martin s Davidem píší skladby doma. Před nástupem do studia se setkáme a všechno si to vyslechneme. Obzvláště Martinovy skladby byly tentokrát výrazně politické, což je v jeho případě neobvyklé. Dnes mají tyto skladby v podstatě už dva roky. Ale i tehdy se soustředil na to, kam se tento svět ubírá. A v podstatě byl jeho předpoklad správný. Krátce na to došlo totiž ke zvolení Trumpa a Brexitu. Podle mě má však album skvělou atmosféru. Jednoznačně obsahuje temné části, ale stejně i světlé momenty. Vždy se snažíme v tomto směru udržovat rovnováhu.

Album obsahuje množství detailů, které lze objevit až při opakovaném poslechu. Investovali jste do toho hodně času?

Fletch: Zajímavé, že o tom mluvíte. Najali jsme si nového producenta, Jamese Forda, který má za sebou spolupráci např. s Arctic Monkeys a Florence And The Machine. Je naprosto skvělý, pokud jde o práci se zvukem, je doslova multiinstrumentalista, protože zvládá hru na množství nástrojů, samozřejmě na syntezátor, ale i bicí. Ale na tu otázku ohledně toho investovaného času Vám musím odpovědět, že ne, protože jsme nahrávání dokončili v rekordním čase. V podstatě jsme potřebovali jen tři měsíční nahrávací sezení, což je v případě Depeche Mode až neuvěřitelně rychlý postup.

James Ford je v podstatě stále relativně neznámá osoba. Vaši pozornost si získal producentskými pracemi?

Fletch: Poslouchali jsme všechno, co kdy udělal. Dojem na nás udělal svými vlastními pracemi. K tomu má velmi zajímavý projekt, Simian Mobile Disco a na scéně elektronické hudby je stále aktivní. Myslím, že ve srovnání s předchozími alby s Benem Hillierem nám James dal nový zvuk.

Jak se tedy s Jamesem pracovalo

Fletch: Velmi rychle. Když jsme mu např. na začátku dne představili sedm nápadů, stihl jejich za ten den dokončit všechny. Bum, bum, bum, bum a byl to. Pravdou ale je, že disponoval velmi dobrým pracovním týmem. Pro nás to bylo skutečně osvěžující.

Jak vypadal typický den ve studiu s Depeche Mode?

Fletch: Ve studiu trávíme spolu hodně času. Obyčejně začínáme o 11-té. O druhé máme přestávku na oběd a pak pracujeme asi do šesté večer. V podstatě to byl docela příjemný relax.

Takže žádné „noční směny“? Ale v minulosti se pracovali i po nocích, ne?

Fletch: Ne, tentokrát ne. A ve studiu nikdy nepijeme. Dokonce i v našich nejtemnějších časech jsme se zábavou začali až po tom, co jsme skončili s prací ve studiu. Např. během nahrávání alba „Violator“, v Miláně, jsme zažívali skutečně skvělé časy. Obyčejně jsme pracovali do 11-té večer a pak jsme vyrazili do klubů. Nikdy však nebyla potřeba pracovat ve studiu v nějaké šílené noční době.

Vzešly jste z éry analogových syntezátorů. Pasujete však i do dnešního světa pluginů?

Fletch: Ale samozřejmě, pluginy využíváme ve značném množství, ale ne ve spojení s analogovými syntezátory. Ve studiu máme vždy celou škálu nástrojů, takže když hledáme konkrétní zvuk, stačí se poohlédnout kolem sebe. Důležité je nakonec to, jak to všechno zní ve výsledku. Nejsme dogmatici.

Ovlivnily Vás při práci na albu „Spirit“ nějaké konkrétní nové kapely? A analyzovali jste současný trh?

Fletch: Ne, my si děláme věci po svém. Dave má rád rockovou hudbu, Martin techno, ale přináší do kapely i popové prvky. A já poslouchám prakticky všechno. Ale nevěděl bych jestli označit nějakou kapelu, která by album ovlivnila.

A co zvuková estetika?

Fletch: Ta je vždy definována Martinovými demy, které jsou stále lepší a lepší, podle mě. Ačkoli samozřejmě na úplném začátku nezní tak dobře 🙂 Dnes však doma disponuje profesionálním studiem, kde může v klidu pracovat. Samozřejmě, významný vliv na zvuk alba měl i náš producent, James Ford.

V jakém stádiu rozpracování se nacházejí obvykle dema, před Vašim nástupem do studia?

Fletch: Ty jsou již zcela rozpracované. Samozřejmě, některé skladby se razantně změnily, jako např. „Cover Me“, kterou jsme nakonec zcela přepracovali. Vždy to samozřejmě závisí od našeho pocitu, jestli se už samotné demo ubírá správným směrem nebo ne.

Řekl si, že Dave se orientuje více na rockovou hudbu, Martin zase na elektronickou. Přistupuje se k jejich skladbám ve studiu odlišně?

Fletch: Ne. Ke každé skladbě přistupujeme stejně.

Dave na album přispěl, spolu s Christianem Eignerem a Peterem Gorden, s dvěma skladbami, „Cover Me“ a „Poison Heart“. Podíleli se tito koncertní hudebníci i na samotném albu?

Fletch: Ne. Nebylo třeba je přizvat do studia.

Takže, stále jsou „najímáni“ pouze pro živá vystoupení?

Fletch: No ano, hrají už s námi nějaký ten čas. Ale James Ford je sám bubeníkem, takže jsme ve studiu dalšího nepotřebovali. Totéž platí, pokud jde o Petra. Jsou s námi proto, aby vylepšili náš koncertní zvuk.

Za ty roky se Vám na kontě nasbíralo tolik hitů, že je těžké je spočítat. Nejste při nahrávání nového alba pod tlakem?

Fletch: Víte, dnes je velmi obtížné vyprodukovat hity. Streamingové služby drasticky změnily žebříčky prodejnosti a hranosti. Většina našich fanoušků si stále kupuje CD-čka. Žebříčky však převážně ovlivňují děcka, které si hudbu stahují. Pro nás je velmi důležité produkovat homogenní alba a ne jen kolekce singlů. Nevím, jak to funguje v Německu, ale v UK je to velmi divné. Singl „Where’s The Revolution“ byl na prvním místě v prodeji fyzických nosičů, ale do celkového žebříčku Top50 se ani nepropracoval, protože tam se sčítají downloady a streamy. Tím pádem je pro nás nemožné se tam probojovat. V tomto okamžiku má 16 pozici v britské TOP 20-tce Ed Sheeran, protože lidé si kupují jeho jednotlivé skladby. Takže jsme si museli uvědomit, že nebudeme plýtvat nápady na produkci hitových singlů.

Připravované „Global Spirit Tour“ v sobě zahrnuje 21 zemí. Jezdíš rád na turné?

Fletch: Pracujeme v 4-letých cyklech a takto to funguje už 24 let. Proces má vždy stejný průběh. Nahrajeme album, uděláme mu promo kampaň a vyrazíme na turné. Nakonec, každý z nás měl k dispozici asi rok a půl volna, kdy ten čas mohl trávit s rodinou nebo se věnovat svým vedlejším projektům. V 80 – tých letech jsme nahrávali album každý rok a pak jsme ihned vyrazili na turné.

Snášíš dnes odloučení od rodiny během turné hůře?

Fletch: Ne. Rodiny nás během turné navštěvují a např. celý srpen máme volný a stejně i během turné máme vždy malé přestávky.

Berete při komponování nových skladeb ohled i na koncertní podobu?

Fletch: Ano. Z nového alba hrajeme aktuálně pět, či šest skladeb a naštěstí skladby jako „Where’s The Revolution“, „Cover Me“ nebo „So Much Love“ fungují živě skvěle. A je to skutečně dobře, protože mnohé skladby z našeho posledního alba, „Delta Machine“, na pódiu až tak dobře nezněly.

Měníte aranžmá skladeb, když se připravujete na turné?

Fletch: V případě nových skladeb ani ne, protože se snažíme hrát na pódiu v podstatě albové verze. Ale při starších skladbách se to samozřejmě děje.

Ale např. bicí jsou na albu z větší části programované, kdežto na pódiu máte živého bicmana, Christiana Eignera. Ani v tomto případě nejsou nutné žádné změny?

Fletch: Samozřejmě, v tomto případě je rozdíl mezi studiovou a koncertní verzí zcela zřejmý. Řekněme to tedy tak, že se snažíme co nejvíce přiblížit  k studiové podobě pódia

Pokud už jste tedy jednou z největších kapel naší planety, co váš pohání stále vpřed?

Fletch: Nejsme velmi ambiciózní kapela, ale jsme šťastní z toho, co se nám podařilo dosáhnout. Těch 34 let, to je jako sen, který se splnil. Máme obrovské štěstí a jsme velmi rádi, že máme fanoušky, kteří jsou nám tak neuvěřitelně oddaní, ale stejně nám toto všechno umožňuje vést zcela normální životy, tedy mimo turné. V Londýně nemám problém zajít si do pubu, či do kina.

To tě nikdo nepozná?

Fletch: Ale samozřejmě, že ano. Ale fanoušci jsou velmi vlídní a vždy řeknou něco jako, „Zdravím, p. Fletcher. Hodně štěstí na turné.“ Dave a Martin zažívají stejné věci v New Yorku, či v Kalifornii. Každý zná kapelu s názvem Depeche Mode, ale jednotlivé členy až tak ne. Dá se to přirovnat k Pink Floyd. Možná jste si ani nikdy nevšimli, že někteří z členů Pink Floyd někdy přišli do vašeho města, protože byste nikdy nevěřili, že by se to mohlo stát.

Chtěli byste s Depeche Mode ještě něco dosáhnout?

Fletch: Ne. Momentálně jsme prostě šťastní, že se fanouškům, ale také kritice, nové album líbí. Je to příjemný pocit, protože si zase jednou můžeme říci, že jsme něco udělali správně.

 

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

More 394 posts in Společnost
Recommended for you
Necelý rok je našemu novému projektu pro rodiny mladších pacientek – Říct to dětem.

Jeho vzniku předcházel průzkum mezi zdravými ženami, matkami různě starých dětí. Zajímalo nás, kdy a...