Home » Společnost » Rozhovor s Martinem L. Gorem pro americký magazín Magnet, aneb „Na správné straně historie“

Rozhovor s Martinem L. Gorem pro americký magazín Magnet, aneb „Na správné straně historie“

Tentokrát opět více o politice než o hudbě. Na americkém kontinentu se rozbíhá kampaň ke Global Spirit turné.

Depeche Mode vždy přicházejí se společenským odkazem, ne-li přímo s politickým, a album „Spirit“ v tomto směru nezaostává. Smutné na tom je, že sedíte doma a z úst představitele krajní pravice, Richarda Spencera, slyšíte, že je Váš „dlouholetý fanoušek“ a že DM je vlastně „oficiální kapelou“ jejich hnutí. A jste …?

Zpočátku jsem byl velmi zmatený. Nechtělo se mi věřit, že by si opravdu mohl domýšlet, že bychom jakkoli sympatizovali s krajní pravicí. Vždyť stačí poslouchat naše skladby, vybírat jednu za druhou, a pochopíte, jak to je opravdu.

 

Došlo také k nějaké jiné komunikaci mezi vámi, myslím kromě Vašeho prohlášení, kterým jste to celé odsoudili? Např. že byste zrušili jeho členství ve fanklubu nebo mu ukradli jeho 12 „singl“ People Are People „?

Ničím přece nemůžete lidí omezit v tom, aby byli vašimi fanoušky. On se k fanouškovství  jednoduše přiznal. Pokud bychom udělali cokoli víc, jako bychom se snížily na jeho úroveň nebo úroveň jeho organizace, což by bylo, upřímně, úplně šílené.

Vše, co byste měli dělat, je poslouchat; jakou sociálně-politickou agendu s sebou nesete, když vezmeme v úvahu, že v 1980 –  tých let ve skladbách jako „Get The Balance Right“, „Everything Counts“, „The Landscape Of Changing“ nebo „Monument“, byl vždy cítit aktivismus, úsilí, odpor vůči korporacím, či zaměření na ekologii?

Aby se z Vás stal superhrdina, nemusíte upozorňovat na chyby, spíše je třeba pohybovat se na té správné straně historie. Pište o tom, v co věříte, čemu důvěřujete. Tentokrát, vlastně vždy, chceme, aby při poslechu lidé i přemýšleli. Tímto albem jsme jen více na věci poukázali. Skutečně jsem měl, během psaní skladeb pro album „Spirit“ pocit, že svět je v totálním chaosu. Lidskost sešla ze své cesty. Poukázáním na toto možná získáte nějakou protihodnotu. Možná nyní kladu příliš velký důraz na hudbu a vše, co se s ní dá dělat, nevím, jestli se tím dá změnit svět, ale pokud to ovlivní i jen jednu osobu, tak se mi možná něco podařilo dosáhnout.

 

Svět, zabalený v košíku, putuje do pekla, ale tvůj pohled na věc není euro-anglický, ale spíše jde o pohled někoho, kdo dnes žije na západním pobřeží Spojených států, v Santa Barbaře. Jak to tedy je, díváš se na ten chaos jako Američan nebo někdo, kdo patřil do Evropské Unie dotýká se ho jistým způsobem Brexit a podobně?

Já nahlížím na svět jako na celek. Už celé roky tu máme krizi v Sýrii. Je neuvěřitelné, že ty horory sledujeme na denní bázi, stejně i uprchlickou krizi. Střední Východ prostě zkolaboval. Amerika opět bojuje s násilím vůči černým a přitom kamery jasně zaznamenávají, že ti lidé nedělají nic, jen mají ruce nahoru. Ať se podíváte kamkoli, vidíte, jak se vše stále více tříští a je velmi těžké o tom nemluvit. Je nemožné ignorovat to, co se kolem Vás děje. Většinu svého života jsem prožil v Evropě. Dlouho to však už nebudu moci tvrdit. Nikdy bych to nebyl předpověděl, ale psaní skladeb pro „Spirit“ bylo chvíli jakoby psaní na zeď, takový velký byl totiž Trumpův volební potenciál. Až dnes je to šílenější, neboť vyhrál a snaží se implementovat vše, co sliboval.

 

Všechno toto tě nutí k hlubšímu přemýšlení a oplakání planety. Co tě však rozesmívá?

Já se směji neustále.

Není to spíše ze šílenství?

Mám dceru, která je právě ve věku, kdy cokoli udělá je směšné. Už chodí, od momentu, kdy se probudí, se nezastaví. Já nejsem depresivní typ člověka. Vím, že to tak je.

Ne, ne, já si nic nedomýšlím. Já jen, že jste na „Spirit“ dali skladby jako „Poison Heart“, či „The Worst Crime“ a přistáli s nimi v tvrdé realitě. Je milé, že přesto si v osobním životě nad věcí, směješ se, byť na samotném albu je pár komických momentů.

Přesně, vždyť „Eternal“ obsahuje jednoznačně černý humor. Je to skladba pro mou dceru. Propadl jsem vizi černého hřibové mraku a padající radiaci.

Žiješ na Západním pobřeží, Gahan v Manhattanu a Fletch v Anglii. Jak vlastně startuje dnes nový projekt DM? Kdo dělá ten první krok?

Když jsem v roce 2015 dokončil vlastní projekt „MG“, tak jsem začal prostě psát. Později jsem nabyl pocit, že mám dostatek skladeb, jako např. „Going Backwards“, a Dave, který rovněž dokončil svůj sólový projekt, měl stejně dostatek skladeb, a tak jsme se setkali. Diskutovali jsme o změně producenta, protože poslední tři alba jsme měli stejný producentský tým, objevili jsme Jamese Forda a bylo to.

Byl si známý tím, že si držel pevně autorské otěže skladeb Depeche Mode, dokud s psaním nezačal i David. Dnes dokonce s Gahan komponuje i váš pódiový bubeník a klávesák. Nebude zřejmě dlouho trvat a vzniknou „depeche“ skladby. Co ty na to?

Aktuálně Davidovy skladby jsou ty nejlepší, s jakými kdy přišel. Přispívá od roku 2005 a zlepšuje se. Vše, co mohu říci, „Proč ne?“

Máš pocit, že ten skvělý a klidný život v Santa Barbaře ovlivňuje tvou práci? Je to určitě pěkně daleko od místa, chladného Basildonu, kde jste s Gahanem a Fletch začínali.

Velmi, velmi daleko. Odlišnější místa, jako to, kde jsem vyrůstal a kde žiji nyní, asi nenajdete.

Add a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

More 179 posts in Společnost
Recommended for you
Firmy zoufale hledají pracovníky, ale za nízké mzdy

Zatímco nabídka volných pracovních míst v letošním roce roste, firmy příliš nabízené mzdy u nich...