Žena v mé funkci musí být třikrát tvrdší než muž, říká nejmladší rektorka

Mendelova univerzita v Brně má novou rektorku – devětatřicetiletou Danuši Nerudovou. Historicky první žena v čele školy chystá první změny a hodlá se vyjadřovat ke společenskému dění.

Nejmladší. To označení se s Danuší Nerudovou, novou rektorkou Mendelovy univerzity v Brně, táhne snad celou kariéru. Na provozně ekonomické fakultě byla nejmladší vedoucí Ústavu účetnictví a daní, na univerzitě nejmladší docentkou, profesorkou, prorektorkou a od čtvrtka i nejmladší rektorkou.

Ještě před nástupem do funkce na sebe upoutala, když zkritizovala fakt, že prezident Miloš Zeman nové rektory jmenoval bez ceremoniálu.

Jmenovací dekret vám nakonec předal v úterý ministr školství Robert Plaga (ANO) v pražském Karolinu. Opravdu vám tak vadí, že to neudělal prezident?
Vidím v tom problém. Byla tu dlouholetá tradice, která se najednou změnila. Jestli předávání probíhalo na Hradě nebo v Karolinu, není až tak důležité. Jenže my jsme se o této změně dozvěděli na poslední chvíli a z tisku, nikoli z odboru protokolu hradní kanceláře. Takto důležitý akt se navíc nenechává dva dny před nástupem do funkce. Běžně se takové věci řeší dva týdny předem. Jistou míru nejistoty to u současných rektorů vytvářelo.

Rektoři se často vyjadřují k veřejnému dění. Například názory Mikuláše Beka z Masarykovy univerzity na současnou politickou situaci jsou známé. Hodláte i nadále být veřejně slyšet?
Určitě. Z jednoho prostého důvodu. Univerzity vždy hrály významnou roli v celospolečenském dění a stály u řady klíčových momentů ve vývoji české společnosti. Kdo jiný než univerzity by měl být ve veřejném prostoru slyšet?

Nejenže jste nejmladší zvolenou rektorkou, ale také první ženou ve vedení Mendelovy univerzity. Nebude o to těžší vybudovat si respekt?
Domnívám se, že člověk si získává respekt činy, nikoli funkcí. Já jsem respekt měla i před nástupem do funkce. Prošla jsem si tím od začátku. Byla jsem nejmladší vedoucí Ústavu účetnictví a daní, nejmladší docentkou i profesorkou, nejmladší ženou prorektorkou i rektorkou. S poznámkami na věk jsem se ale setkala, i když si myslím, že to spíš souvisí s tím, že jsem žena. Na tradičních univerzitách, jako je také ta naše, není zvykem, aby v takové funkci byly ženy. Aby se do ní žena vůbec dostala, musí být třikrát tvrdší než muž. Bohužel společnost nás bere jako slabší článek. Já si už zažila jako prorektorka, jaké to je, být ve vedení univerzity jedinou ženou. Když se vyskytl problém, útoky v první fázi směřovaly na mě.

Vaší vizí je naopak zaměřovat univerzitu k rovným příležitostem mezi muži a ženami. Co tím konkrétně máte na mysli?
Ve vedení univerzity bude zastoupení žen a mužů vyvážené. Ráda bych vytvářela pro ženy takové podmínky, aby mohly budovat svoji kariéru. Je důležité být pozitivním vzorem, ve funkci se neuzavřít, ale předávat zkušenosti dalším ženám. Nějakým způsobem je mentorovat. Teď bych ráda, abychom na univerzitě udělali genderový audit. Tady bych ale chtěla zmínit, že nejsem feministka. To je něco jiného.

Chcete rovné příležitosti, genderový audit, ale proti feminismu se vymezujete. Proč?
Feministky chtějí, aby ženy a muži byli stejní. Dle mého názoru ale být stejní nemůžou. Jsme dva odlišné živočišné druhy. Gender říká, že muž a žena jsou odlišní, ale to neznamená, že by neměli mít stejné příležitosti.

Chystáte personální změny?
Samozřejmě, když se mění vedení, někteří lidé odcházejí a jiní přicházejí. Já bych to nutně nespojovala s mým nástupem do funkce. Je to koloběh života v dané organizaci.

Žen ve vedoucích pozicích v akademické sféře obecně moc není. Jste v kontaktu i s jinými z dalších univerzit, jež na těchto místech jsou?
V tuto chvíli s nimi v kontaktu ještě nejsem, protože jsem neměla funkci, z níž bych je oslovila. Ale ráda bych se v této otázce angažovala. Aktuálně mezi nově jmenovanými rektory jsme jen dvě ženy.

Co chystáte pod svým vedením na škole změnit?
Řízení lidských zdrojů. Ty se u nás na univerzitě vůbec neřídily. Neměli jsme tu žádné oddělení, a to je to, co chci jako první zavést. Jedna z prvních věcí, která s tím souvisí, je změna odměňování pracovníků tak, aby místa na univerzitě byla konkurenceschopná. Aby pracovníkům stálo za to psát evropské projekty, aby místa byla motivační. Aby věděli, že když budou odvádět dvojnásobné výsledky než kolegové, dostanou jiné platové ohodnocení. Řešíme teď změnu mzdové tabulky a rozpočtových pravidel. Proměnu vnitřního prostředí univerzity považuji za zásadní. Potřebujeme obnovit atmosféru důvěry ve vedení.

To bylo pro vás hlavním podnětem, proč jste se vůbec rozhodla kandidovat?
Původně jsem měla úplně jiný plán. Osm let jsem celkem tvrdě pracovala. Docenturu jsem dělala, když byl první syn malé dítě, profesuru s druhým malým synem. Trošku jsem si chtěla odpočinout a vydat se s manželem na cestu kolem světa. Jenže na univerzitě byla situace opravdu špatná a všichni jsme cítili, že přešlapujeme na místě a nevydáváme se řízeným směrem. Jenže nepřišel nikdo, kdo by to změnil. Kolegové pak navrhli, že bych mohla já. Smála jsem se, protože u nás na univerzitě přece žena nic změnit nemůže. Dlouho jsem to odmítala. Pak jsem si uvědomila, že jsem člověk, který nemůže po podřízených něco chtít a sám nejít příkladem. Kývla jsem na to s vědomím, že se to stejně stát nemůže. Akademický senát by mě přece nezvolil. A ono se to stalo.

Také jste říkala, že plánujete zlepšit postavení školy v mezinárodních žebříčcích. Jak?
Pro to se musí udělat celá řada věcí. Naše vzdělávání musí mít daleko větší vazbu na praxi. Já bych byla velmi ráda, abychom byli schopní mít tu židle pro zahraniční profesory. Aby naši pracovníci dostávali zpětnou vazbu od zahraničních kolegů. S tím souvisí, že musíme vědce naučit, že se nestačí ve výzkumu dobrat jen nějakého výsledku, ale samotný výzkum musí mít nějaký veřejný dopad. To je ta role, kterou by univerzity měly hrát. Jsme financováni z veřejných peněz, měli bychom tedy přispívat k rozvoji společnosti.

Přednášela jste v OSN o daňové problematice, ze závěrů vašeho výzkumu čerpá Evropský parlament či komise pro reformu globálního zdanění. Je tohle ten směr, kterým chcete, aby se vydali i ostatní kolegové?

Kolegové chemici teď zkoumají, jakým způsobem by se mohly uplatnit v lékařství nanočástice. Zabývají se diagnostikováním karcinogenu prostaty. To jsou problémy, které společnost trápí. Ale trápí ji i jiné, jež nesouvisejí s přírodními vědami. Jsou více ze socioekonomické oblasti. My jsme před šesti lety začali zkoumat jeden problém. Ostatní se nám smáli a říkali, že děláme výzkum do šuplíku. Za pět let se tím ale začala zabývat Evropská komise. Přišli jsme s materií pro politické rozhodování.

Zdroj: https://brno.idnes.cz/danuse-nerudova-nejmladsi-rektorka-mendelova-univerzita-pmp-/brno-zpravy.aspx?c=A180202_380533_brno-zpravy_krut

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: