Biopsychosociální model zdraví aneb zlepšení fyzického zdraví

Biopsychosociální model zdraví aneb zlepšení fyzického zdraví

Hradec Králové – S psychoterapeutkou a supervizorkou Danu Klevetovou jsme se v minulém článku otevřeli téma: Stáří 21. století v České republice.  Naše společné povídání skončilo u přicházejících fyziologických změn seniorů, se kterými je nutno počítat, ale také je  životním stylem oddálit.

Biopsychosociální model zdraví hledá souvislosti tělesných změn v kontextu životního příběhu starého člověka. Ve stáří je nesmírně důležitá psychosociální anamnéza. Jak senior své změny prožívá, jak hluboce ovlivňují jeho sociální situaci. Pro praxi to znamená nepodceňovat psychosociální souvislosti, které jsou ve stáří nesmírně významné pro motivační schopnosti seniora chtít dosáhnout zlepšení fyzického zdraví. Vyžaduje to také profesionální připravenost znát nejenom fungování tělesných orgánů, ale také funkci psychiky a sociálních vztahů v životě člověka. Nesmírně důležitou úlohou v utváření osobního vztahu a opravdového osobního setkání mezi starým člověkem a profesionálem hraje umění zvládnout schopnost hovořit a naslouchat a dokázat v pravou chvíli říci ta správná slova, v pravou chvíli jen mlčet a naslouchat, vytvořit příjemné prostředí pro zjištění problémových situací a hledat možnosti řešení ve prospěch hodnot zdraví ve stáří. Ve stáří musí být rozhodující prioritou udržovat funkční tělesné schopnosti a dále rozvíjet psychosociální schopnosti a dovednosti.

Pokud máte zájem o více informací z Královéhradeckého kraje může se stát členy facebookové skupiny Královéhradecko – informace, zajímavosti, zpravodajství.

Smutná je také skutečnost, že vynakládáme stále více energie a prostředků na léčbu onemocnění než na preventivní opatření. Je velmi jednoduché si vzít doporučovaný lék, Součástí léčby jsou vždy režimová opatření, jsou v popředí zájmu každého nemocného člověka bez rozdílu věku. Zdraví podle WHO je ovlivňována 4 vlivy, které je důležité přijmout v pojetí způsobu života.

  1. 50% životní styl (stravování, pohyb, psychická pohoda …)
  2. 20% genetické zatížení
  3. 20% životní prostředí (jaké máme a jaké chceme?)
  4. 10 % lékařská péče

Akutní medicína dělí zázraky, pomáhá v situacích, kdy bychom dříve zemřeli, ale největší úkol je na nás, jak pak naložíme se svým životem, jaký způsob si zvolíme, jak budeme dodržovat určitá omezení, která nám dokáží udržet své zdraví v normě.

Příklad z praxe:

V roce 2012 nám RZP přivezla 23letého muže s úrazem nohy při vykonávání jeho profese v pekárně. Měl nejenom úraz nohy, ale mnohočetné již téměř zhojené defekty na nohou. Hlavní příčina zranění byla v souvislosti s jeho cukrovkou, která se prokázala v jeho asi 12 letech. Neuměl dodržovat léčebný plán. Můj rozhovor s ním byl o sociální situaci, kdy nechtěl přijmout hospitalizaci a zaléčení. Dozvěděla jsem se, že se rodiče rozvedli, vychovávala ho babička, která z lásky k němu mu    nenastavila pravidla zodpovědnosti.

Jeho opakované ošetření vždy znamenaly porušení léčebného režimu, který nebyl schopen ke svému mládí udržet. Chtěl si užívat jako jeho vrstevníci. Ovšem zapomínal, že ta radost z alkoholu, potravin je pomíjivá a dokáže udělat ze života peklo. Nedávno přišel s   bílou holí. Když jsem ho viděla, najednou ve mne vzrostla lavina citů, kdyby to byl můj syn. Okamžitě jsem je zavrhla, jsem profesionál a řeším situace, které do našeho profesního života přicházejí neočekávaně a občas jsme za ty rodiče a to je chybou. Tak jsem se opřela o své nohy, které    nás nosí, určují náš směr a chápala jsem ho jako nemocného člověka, který přichází v nouzi, abychom mu pomohli. A tak jsem se ho dotkla na rameni a sdělila: Ondro, ráda Vás vidím a jsem překvapena, že máte hůl pro nevidomé. Vyprávěl mi zhoršení, pobyt na očním oddělení a… Pořád je to však pro mne nemocný člověk a budu se snažit i nadále objevit v jeho vnitřním světě zodpovědnost za každodenní život. Můžeme mu dát léky na diabetes, můžeme mu dát úžasné preparáty na rány, ale bez jeho účasti jsme bezmocní. Uvedla jsem příklad mladého muže, abychom si uvědomili, že hlavní motivací v léčbě je snaha něco pro sebe udělat, nezávisle na věku.

Zdravé stárnutí může být i šťastnou etapou života. Svůj život má každý ve svých rukou – jak říká V. E. Frankl: „Neptejme se života, co nám dá, ale ptejme se sami sebe, co já sám dám svému životu, jak naplním jeho smysl.“ Je třeba mít odvahu přijmout nevyhnutelné změny stáří a naučit se chápat své tělo jako svůj domov a svůj dopravní prostředek a s láskou a něhou k sobě samému o něj důkladně pečovat. Nicméně absolutní návod na stárnutí nelze stanovit a úkolem každého člověka je naučit se stárnout podle svých představ a možností. V každé životní etapě přicházejí malé i velké životní krize, i stáří má svá různá úskalí. Je třeba být připraven zvládnout je, překlenout významný životní mezník a vykročit dál.

„Co je pro staré lidi lepší, záleží na celé řadě faktorů, jsou to například finanční situace (mohu si svůj životní styl dovolit?), zdravotní stav (nechybí mi k některým koníčkům energie?) a typ osobnosti (vyhraněný introvert může aktivní životní styl přímo nesnášet).“ (Hamilton, 1999)

Můžete zanechat svůj komentář: