PeopleTogether

zpravodajský web nejen pro Východní Čechy

Antonín Seďa : „Politika strachu hýbe Evropou a nejen jí“

7 min read

Pokud si vzpomeneme na rok 2016 a velkou uprchlickou vlnu, pak se není čemu divit, že občané měli a mají obavu z imigrantů. Zejména proto, že se tato imigrace notně smíchala s hrůznými činy příslušníků Islámského státu a dalších teroristických skupin, jejichž bojůvky či osamělí vlci, vraždili nevinné spoluobčany. Proto tam, kde mají lidé své negativní zkušenosti či tam, kde strach z neznámého pohltil racionální uvažování, se dostalo sluchu rozličným nacionálně laděným populistům. Ti v honbě za získáním politické moci tuto obavu v lidech vystupňovali až v nenávist, která poté plodí rasismus, xenofobii a násilí.

Pokud se vrátíme k Brexitu, jehož řešení neřešení dnes otřásá celým britským politickým systémem, pak je třeba zdůraznit, že hlavním důvodem většinové podpory odchodu Britů byla záměna nebezpečnosti uprchlické vlny za legální přistěhovalectví způsobené volným pohybem osob v rámci Evropské unie. A ještě kurióznější byla a stále je skutečnost, že největší podporu Brexitu vyjadřovali obyvatelé Velké Británie tam, kde existuje nejméně přistěhovalců či zaměstnanců z jiných evropských zemí. A je otázkou, kde dnes jsou ti politici, kteří v průběhu referenda stáli na pomyslné barikádě pro odchod z EU. A kde je dnes jejich spoluodpovědnost za současný stav a nálady v britské společnosti.

Obecně totiž vždy platilo a stále platí, že rozhodovat se emocionálně namísto rozumově je chybou, za kterou se pyká. A nejde přitom pouze o Brexit, který jsem uvedl jako odstrašující příklad zneužití nálad ve společnosti. Podobně je třeba se dívat na rozličná politická hnutí, kde se politikou stal odpor proti politickým a společenským elitám. Nic proti ničemu, pokud vývoj plyne v hranicích demokracie a demokratických voleb. Nicméně situace v řadě zemí spíše ukazují na příklon k autoritářskému vládnutí a na omezování práv občanů. Vždyť demokracie se nehodnotí toliko výstavbou institucí či logikou rovnosti v právech, ale zejména demokratickým rozhodováním a uplatňováním rovnosti v reálném životě.

Pokud se politici a po nich i občané nechovají moudře, pokud se neřeší základní problémy ve společnosti, pak povětšinou se nic nejen nevyřeší, ale tato blbá nálada přispěje k ještě větší deziluzi a zklamání. A to pak zvyšuje radikalizaci, větší odpor vůči politikům, institucím i demokratickému zřízení. A nemusíme v příkladech chodit daleko, stačí připomenout politickou kreaci Věcí veřejných či Úsvitu přímé demokracie. Při pohledu na politický a společenský vývoj ve světě bychom takových příkladů našli bezpočet. Není se co divit, vždyť tato sebevražedná spirála strachu a populismu smíchaná v podobě národoveckého koktejlu oslovuje dnes stále více občanů. Vidíme to dnes a denně a to nejen v České republice.

Údajně je to vše dáno rychlým vývojem společnosti, ve kterém se stírají rozdíly mezi pravicovým a levicovým pohledem na svět. Převažuje aktivismus nad hodnotovou politikou. Schází politici se strategickým myšlením a rozhledem. Argumentační souboje myšlenek a politických programů nikoho nezajímají, protože se dnes neodehrávají na férovém hřišti. Jakoby se zapomnělo, že se lidé obecně mají chovat moudře a ne emočně či pod taktovkou dobře placených PR agentur, pro které je prakticky jedno, zda propagují politiku či koblihy.

A co je nepochopitelné je podpora politiky, která sjednotila v očích veřejnosti zájem státu se soukromými zájmy velkokapitálu. Prakticky je jedno, zda se to odehrává v České republice nebo v celé Evropské unii. Negativní dopady na rozvoj společnosti to má tak jako tak.

Pokud se vrátíme k Brexitu, jehož řešení neřešení dnes otřásá celým britským politickým systémem, pak je třeba zdůraznit, že hlavním důvodem většinové podpory odchodu Britů byla záměna nebezpečnosti uprchlické vlny za legální přistěhovalectví způsobené volným pohybem osob v rámci Evropské unie. A ještě kurióznější byla a stále je skutečnost, že největší podporu Brexitu vyjadřovali obyvatelé Velké Británie tam, kde existuje nejméně přistěhovalců či zaměstnanců z jiných evropských zemí. A je otázkou, kde dnes jsou ti politici, kteří v průběhu referenda stáli na pomyslné barikádě pro odchod z EU. A kde je dnes jejich spoluodpovědnost za současný stav a nálady v britské společnosti.

Obecně totiž vždy platilo a stále platí, že rozhodovat se emocionálně namísto rozumově je chybou, za kterou se pyká. A nejde přitom pouze o Brexit, který jsem uvedl jako odstrašující příklad zneužití nálad ve společnosti. Podobně je třeba se dívat na rozličná politická hnutí, kde se politikou stal odpor proti politickým a společenským elitám. Nic proti ničemu, pokud vývoj plyne v hranicích demokracie a demokratických voleb. Nicméně situace v řadě zemí spíše ukazují na příklon k autoritářskému vládnutí a na omezování práv občanů. Vždyť demokracie se nehodnotí toliko výstavbou institucí či logikou rovnosti v právech, ale zejména demokratickým rozhodováním a uplatňováním rovnosti v reálném životě.

Pokud se politici a po nich i občané nechovají moudře, pokud se neřeší základní problémy ve společnosti, pak povětšinou se nic nejen nevyřeší, ale tato blbá nálada přispěje k ještě větší deziluzi a zklamání. A to pak zvyšuje radikalizaci, větší odpor vůči politikům, institucím i demokratickému zřízení. A nemusíme v příkladech chodit daleko, stačí připomenout politickou kreaci Věcí veřejných či Úsvitu přímé demokracie. Při pohledu na politický a společenský vývoj ve světě bychom takových příkladů našli bezpočet. Není se co divit, vždyť tato sebevražedná spirála strachu a populismu smíchaná v podobě národoveckého koktejlu oslovuje dnes stále více občanů. Vidíme to dnes a denně a to nejen v České republice.

Údajně je to vše dáno rychlým vývojem společnosti, ve kterém se stírají rozdíly mezi pravicovým a levicovým pohledem na svět. Převažuje aktivismus nad hodnotovou politikou. Schází politici se strategickým myšlením a rozhledem. Argumentační souboje myšlenek a politických programů nikoho nezajímají, protože se dnes neodehrávají na férovém hřišti. Jakoby se zapomnělo, že se lidé obecně mají chovat moudře a ne emočně či pod taktovkou dobře placených PR agentur, pro které je prakticky jedno, zda propagují politiku či koblihy.

A co je nepochopitelné je podpora politiky, která sjednotila v očích veřejnosti zájem státu se soukromými zájmy velkokapitálu. Prakticky je jedno, zda se to odehrává v České republice nebo v celé Evropské unii. Negativní dopady na rozvoj společnosti to má tak jako tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

%d blogerům se to líbí: